Den první
17. listopadu 1989 byli členové Divadla na provázku (dnes Divadlo Husa na provázku) a HaDivadla v Praze, kde hostovali v Junior-klubu na Chmelnici s představením Rozrazil 1/88 – O demokracii. Rozrazil byl specifickou formou dokumentárního a publicistického divadla složený z textů různých autorů, mezi nimiž byl pod pseudonymem například i Václav Havel.
Během představení přišli do Junior-klubu přímí účastníci demonstrace na Albertově a zásahu na Národní třídě: student Roman Ráček z Filozofické fakulty tehdejší University Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita) a brněnská divadelní inspicientka.
Jejich svědectví změnilo atmosféru i v souboru a do představení byl zapojen improvizovaný rozhovor s Ráčkem, který otřásl celým hledištěm.
Den druhý
Události 17. listopadu vedly k setkání pražských divadelníků hned následující den, tedy v sobotu 18. listopadu. Sešli se v Realistickém divadle. Tam zamířila také reprezentace z HaDivadla a Divadla na provázku, která se jako první vyslovila pro podporu studentské stávky. Brněnské soubory následně odjely zpět do Brna. V Praze zůstali jen dva zástupci brněnských divadel, z nichž se stali hlavní mluvčí brněnských stávkujících studentů a divadelníků.
V průběhu soboty se do Brna postupně dostávaly informace ze zahraničního rozhlasu, televize a dalších zdrojů. V Brně se začalo rychle jednat a došlo k mnoha setkáním, hlavně na třech místech – v Domě umění, kde tehdy sídlilo Divadle na provázku, v HaDivadle na Šelepově ulici a v Mahenově divadle. Na těchto místech se postupně začala tvořit jádra budoucích stávkových výborů.
Den třetí
Informace o tom, co se stalo v Praze, do Brna proudily celý víkend. V neděli 19. listopadu se konalo setkání divadelníků a několika studentů v bytě režisérky Divadla na provázku Evy Tálské, kde se ke stávce připojil i Teatr 77, hostující divadelní soubor z Polska. Díky tomu získalo protestní hnutí mezinárodní dimenzi. Na tomto setkání také poprvé vystoupil Jiří Voráč z Filozofické fakulty, který během nedělního rána založil s dalšími spolužáky a pedagogy stávkový výbor.
Od neděle se rovněž nekonala žádná divadelní představení, místo toho probíhaly diskuze, kde se řešilo, co se stalo a jaký bude další postup. To bylo důležité právě pro formování studentské stávky, velká část studentského publika totiž patřila mezi iniciátory pondělního vyhlášení stávky na brněnských fakultách.
Centrem koordinace stávkové aktivity studentů i divadel se stalo Divadlo na provázku, které tehdy sídlilo v Domě umění na Malinovského náměstí. Divadla se v prvních dnech stávky snažila nahradit nefunkční sdělovací prostředky, které byly v té době plně kontrolované orgány moci.
Den čtvrtý
Během pondělního dopoledne byla přerušena výuka na Filozofické a částečně také na Lékařské fakultě UJEP (Universita Jana Evangelisty Purkyně, od roku 1990 opět Masarykova univerzita) a na celé Janáčkově akademii múzických umění. Zbytek univerzit pokračoval v normální výuce. Studenti, kteří do Brna přijížděli, už byli ovšem o situaci velmi dobře informováni často ze zahraničního rozhlasového a televizního vysílání, a proto se snažili předat všechny tyto informace spolužákům a také pedagogům. Zatím ale dosti nekoordinovaně.
V průběhu dopoledne se postupně začaly objevovat informační plakáty a kopie prohlášení studentů DAMU. V Brně to ze začátku nevypadalo, že dojde k masovým demonstracím, jaké se plánovaly v Praze.
Postupně se do brněnských škol roznesla zpráva, že je na 13. hodinu naplánováno setkání na dvoře Filozofické fakulty UJEP (zde byl ustanoven stávkový výbor). Na nádvoří se sešlo kolem dvou a půl tisíce účastníků a student Jiří Voráč s pedagogem Dušanem Šlosarem a dalšími představiteli výboru k nim promluvili o událostech, ke kterým došlo v Praze. Dále byla přečtena prohlášení, vystoupilo několik řečníků a byla oznámena stávka většiny brněnských divadel. V závěru setkání proběhlo hlasování, díky kterému se ke stávce připojili studenti JAMU, Fakulta architektury VUT a studenti Filozofické, Pedagogické, Přírodovědecké a Lékařské fakulty UJEP. Studenti kromě stávky vyhlásili pravidelné manifestace na náměstí Svobody, které se konaly vždy od 17 hodin.
První demonstrace proběhla v pondělí odpoledne na náměstí Svobody. Stalo se tak hlavně díky studentskému stávkovému výboru. Demonstraci doprovázel velký počet příslušníků Veřejné bezpečnosti, kteří blokovali přístup na náměstí už od 16 hodin. Pevně semknuté šiky policistů a někde i zaparkované autobusy uzavřely náměstí ze všech stran, na místě zůstalo jen několik stovek demonstrantů. Tlak demonstrujících, kteří se na náměstí snažili dostat, ale nakonec policisty donutil, aby jim přístup umožnili. Náměstí zaplnilo podle odhadů asi třicet až čtyřicet tisíc lidí napříč všemi generacemi.
Účastníci demonstrace zapalovali svíčky, poslouchali řečníky, kteří vznášeli požadavky na propuštění politických vězňů, zrušení 4 článku Ústavy (článek ustavující vedoucí úlohu KSČ ve vládě), svobodné volby a uplatnění některých občanských práv, zejména petiční, shromažďovací a spolčovací právo. Tato demonstrace byla ještě neozvučená, takže řečníky slyšel jen nejbližší hlouček lidí u pódia, proběhla spíše neorganizovaně a spontánně a účastníci skandovali hesla, kterými se navzájem povzbuzovali a upevňovali si svoje přesvědčení a odvahu: Zítra znova! – V jednotě je síla! – Připojte se všichni! – Češi pojďte s námi! – Přestaňte se bát! a další. Později do naprostého ticha zazněla také československá hymna.
Průběh následujících dnů…
Další dny se v Brně pokračovalo ve večerních demonstracích, které byly zkráceny na hodinu. Nesly se v příjemné atmosféře, především ale v duchu očekávání generální stávky. Jejich moderátorem byl převážně herec Divadla na provázku Miroslav Donutil, který vystřídal disidentku Janu Soukupovou. Mezi těmi, kdo v těchto dnech vystoupili na demonstracích, byli například Wabi Daněk, Hana Ulrychová, která zazpívala československou hymnu, nebo administrátor brněnské diecéze Ludvík Horký, který promluvil o lásce k bližnímu a nenásilném boji za práva věřících. Náměstím se nesly salvy potlesku v souvislosti s dalšími podniky a závody, které se připojovaly ke generální stávce.
Demonstrace byly provázeny vytrvalým cinkáním klíčů, skandováním protikomunistických hesel a vzájemné pospolitosti demonstrujících. Postupně se ukazoval neodvratný rozpad komunistického režimu, který si občané republiky před 17. listopadem dokázali jen těžko představit.
V průběhu těchto dní se do revolučního dění zapojila také Břeclav a postupně se informace o generální stávce dostaly do celého kraje.
Den pátý
Komunistická strana nebyla schopná účinně a rozhodně jednat, čímž se postupně objevila ve společenské izolaci. Stejně tak místní politické orgány nevěděly, jak postupovat proti stávkujícím studentům a divadelníkům a rozrůstající se občanské neposlušnosti, která byla stále lépe organizována. Chabým pokusem byla několikadenní snaha o uzavření divadelních budov, které sloužily ke každodennímu setkávání stávkových výborů a účastníků demonstrací. Okupační stávku vyhlásilo HaDivadlo a Divadlo na provázku. Scéna Státního divadla v Brně byly na několik dní uzavřeny. Soubory z Janáčkova divadla Mahenovy činohry vyšly demonstrativně před budovy a stávkovaly na ulici.
Demonstrace v úterý večer byla opět ještě bez ozvučení, ale byla už více organizovaná a moderovaná. Skandovala se stejná hesla jako předchozí den doplněná žádostí o demisi vlády.
Den šestý
Během středečního dopoledne svolal koordinační výbor studentů demonstrativní průvod centrem Brna. Sešlo se asi šest tisíc studentů všech brněnských vysokých škol, kteří se vydali před Janáčkovo divadlo. Tam přečetli svoje základní prohlášení. Demonstrace trvala asi hodinu a půl a občané vyslechli další představy a plány studentů, které se soustředily především na generální stávku plánovanou na 27. listopad.
Večer se konala první ozvučená demonstrace, při níž byl použitý amplion. To vyjednala mladá disidentka Jana Soukupová s komunistickým primátorem Josefem Pernicou, který se ale choval k demonstrantům vstřícně. Kromě povolení ozvučení náměstí Svobody jeho hlas dokonce rozhodl o tom, že v Brně proti demonstrantům nebylo použito násilí zásahových jednotek jako v Praze. Středeční demonstraci, při níž byla nastolena atmosféra dialogu a demokracie, moderoval herec a režisér Břetislav Rychlík spolu s hercem a režisérem Františkem Derflerem (který byl zároveň spoluzakladatelem a mluvčím místního Občanského fóra).
Na této demonstraci vystoupil Petr Oslzlý, dramaturg a herec Divadla na provázku, který byl členem koordinačního výboru OF v Praze. Demonstrujícím předal nejnovější informace z hlavního města, kde byly navázány první kontakty Václava Havla s předsedou vlády Ladislavem Adamcem. Demonstranti Oslzlému odpovídal heslem: Brno zdraví Prahu!
Později se davem nesla také hesla: Hanba! nebo Divadla jsou naše! jako reakce na uzavření divadel. Proti tomuto opatření dokonce stávkující studenti sepsali protestní petice. Následující dny studenti hlídkovali před budovou Divadla na provázku (tehdy Dům umění na Malinovského náměstí) a HaDivadlem (tehdy sídlící v Kulturním středisku na Šelepově ulici). Uzavřená divadla byla opět zpřístupněna až v sobotu 25. listopadu, což vyjednali zástupci Občanského fóra s představiteli města.
Den desátý
V neděli 26. listopadu se uskutečnil jeden z prvních kolektivních aktů, kterým byl řetěz podaných rukou – „živý řetěz“ vytvořený několika desítkami tisíc brněnských občanů. Měl symbolicky propojit centrum Brna s věznicí v Bohunicích. U věznice se účastníci tohoto aktu dožadovali propuštění politických vězňů, především disidenta Petra Cibulky. V jeho případě se jim to hned na místě podařilo.
Téhož dne vyhlásil komunistický primátor města Josef Pernica, že předává Občanskému fóru prostory na Staré radnici.
Završením dne byla poslední demonstrace týdne, která už byla předzvěstí generální stávky.
Den jedenáctý
Vyvrcholením činnosti stávkových výborů a pravidelných demonstrací, které probíhaly celý předcházející týden, byla generální stávka. Konala se v pondělí 27. listopadu od 12 do 14 hodin. Zúčastnily se jí statisíce lidí včetně pracujících z největších brněnských závodů – Zbrojovka Brno, Šmeralovy závody, Zetor a další. Policie na stávku dohlížela už jen díky tajné síti agentů. Generální stávka ukázala občanskou jednotu a to, že jde o nezvratný proces radikálních změn ve státě.
V pondělí večer se konala další demonstrace, protože stále nebylo zaručeno splnění požadavků demonstrujících ze strany moci.
A co bylo potom?
Následně nastala nová fáze, která souvisela především s taktickým vyjednáváním s mocí a konkrétním prosazováním politických požadavků, což probíhalo hlavně v Praze. Důležitým heslem těchto dnů se stalo „Mysli globálně – jednej lokálně“.
Změna proběhla i v jednání jednotlivých stávkových výborů, ale nadále pokračovala setkání v divadlech a výjezdy mimo Brno do dalších měst a na venkov. Mnoho divadelníků se podílelo na zakládání Občanského fóra v okolních obcích a závodech, což probíhalo až do konce roku.
Pravidelné stávkové večery se konaly v HaDivadle a Divadle na provázku skoro každý večer do konce listopadu, pak pokračovaly ještě i v prosinci.
Požadavky účastníků demonstrací se ale začaly plnit. Vyvrcholením snah byla volba nového prezidenta. Novým prezidentem byl 29. prosince 1989 ve Vladislavském sále zvolen Václav Havel, volba proběhla jednomyslně. Zvolení Havla prezidentem konečně ukončilo studentské stávky. Výuka na většině vysokých škola byla i přesto obnovena až v jarním semestru, kdy se začalo učit podle nových učebních plánů.
Václav Havel poprvé v Brně jako prezident
První návštěva nového prezidenta v Brně proběhla 15. ledna 1990, v rámci níž se uskutečnilo setkání s občany na náměstí Svobody. Na závěr setkání zazpívali herci Divadla na provázku a HaDivadla československou státní hymnu.